Jste zde

FRANCIE 2011

 Vydáno dne: 19.6.2012

  Autor: Lukáš Roďan

 

Když mi na techmeetingu Peter Kubička nabídnul, abychom s jeho týmem jeli do Francie byl jsem trošku skeptický, ale když jsme se pak s jejich kolegiňkama trochu zkamarádili, odkývali jsme jim všechno. A když přišel první mail, zbývalo už jen domluvit volno v práci.Je 8.4. odpoledne, zrovna se vracím po třech týdnech ze služební cesty, věci jen nahážu do kouta a rychle balím do Francie. Trochu hektické, ale takový je celý můj život, takže nic nového. Kamarád slaví v klubovně Táborských potápěčů čtyřicetiny, tak se tam jdeme s Honzou podívat a ochutnat pašíka, ale jen na chvilku protože to bude pěkný Mazec... :-)  V sobotu ráno pro nás přijíždí z Prahy dodávkou Petr, tváří se trošku kysele, musel sám nakládat scootery, ale tu oslavu jsme nemohli vynechat. Promiň Petře.

 

 

 

 

Cesta v dodávce šla krásně a v klidu, ale je to dlouhý tak snad to bude stát za to. Je po půlnoci a konečně se blížíme k místu, kde máme být ubytováni. Posledních 50 kilometrů jsme nepotkali žádnou pumpu a stav nádrže vypadá jako moje peněženka před výplatou. Na navigaci hledáme nejbližší pumpu, naštěstí není moc daleko, tak tam jedeme. Už vidím stojan pumpy ale všude je tma,  zdá se, že tahle pumpa není v provozu už hezkých pár let, hledáme další a situace se opět opakuje, znovu a znovu. Kluci jsou trochu nervozní, vůbec nechápu proč... Konečně nacházíme pumpu v provozu, natankujeme a letíme do penzionu, kde nás vítá Petra s Alešem. Dostávám pár nových přezdívek, které zde nebudu radši psát. Ráno se ukázalo že kousek od našeho domu je nádherná benzinka...

Vstáváme celkem brzy abychom připravili rebreathery na ponor a nepotřebné věci vyhazujeme do garáže, zde se konečně setkáváme s našimy Slovenskými kamarády a jedeme na snídani do domku, kde je ubytovaný kuchař a zbytek týmu. Zde nečekaně potkáváme naše kamarády z Maďarské jeskyně Molnar Janos, no to bude podařená dovolená. Na první ponor jsme jeli do Gouffre de Cabouy, je zde nádherná rokle se strmými skalními stěnami, na jejichž vrcholu je postaveno městečko Rocamadour s hradem, proč jsme na první ponor nikdo nevzali foťák??

Sjíždíme úzkou cestičkou na dno rokle, kde na nás čeká zatopená jeskyně začínající v malém jezírku, z kterého odtéká potok. Je to snadná lokalita kde si chceme vyzkoušet jestli vše funguje jak má a připravit se na náročnější ponory. Takže nejdříve scootery, stages, rebreathery... Zlatý potápění s monolahví... Jezírko má viditelnost cca 3 metry, sestupujeme po lanku do jeskyně a doufáme že se viditelnost zlepší. Ve 30ti metrech otáčíme, je zde viditelnost 2 metry. Jsme trochu zklamaní, ale alespoň si projíždíme jezírko a srovnáváme si rychlosti scooterů abychom jeli stejně, nakonec se srovnávání rychlosti mění v závody... :-)

Večer se setkáváme s ostatními v kuchařském domečku, kde se tasí kuchař s večeří, před tím co nám bude celý týden vařit smekáme klobouk, takhle jsem už dlouho nikde nejedl, jen s těmi obřími porcemi se trochu zbláznil. Po večeři se s námi veze pár lidí ze Slovenského týmu k nám na penzion a Dominiku zveme na shisu která se trochu protáhla a vše se ráno odrazilo na jejích ploutvých...

Druhý ponor volíme Emergence du Ressel, zastavujeme nad řekou a Honza se diví co tu budeme dělat. Scootery nás táhnou proti proudu řeky Loot, až se dostaneme k lanku po kterém sestupujeme, v 5ti metrech se to otevírá a místo hnědé vody koukám přez křištálově čistou vodu na vchod do jeskyně. Odkládáme stage s kyslíkem a jde se na to. Konečně si užíváme to na co jsme se celou dobu těšili, úžasně klikatící se chodby projíždíme se scootery, ve 30ti metrech zastavujeme, switchujeme na trimix a stage odkládáme na lanko. Před námi se chodba mění ve studnu kterou padáme kolmo dolů a opět se točí do téměř horizontální polohy. Opět bereme za plyn a scootery se rozjíždějí... Tento ponor si opravdu užíváme, ale dnes jsme si vzali jen Tx18/45 takže musíme točit. Cestou zpět sbíráme odložené stages a ve 21 metrech děláme krátké deko na EAN50, v 6ti metrech na nás čeká kyslík, ale deco je relativně krátké, tak jej doděláme na "padesátce". Po vynoření v řece koukáme že je zde již Slovenský tým a připravuje se do vody.

 

 

 

 

Třetí ponor je v plánu trošku delší penetrace v Resselu. Večer ještě propočítáváme a řešíme kam až pojedeme a shodujeme se na 1800 metrech, což i s návratem zpět přez nejhlubší místo celého profilu jeskyně (80 metrů) vychází na pět hodin pod vodou. Každý z nás si bere 5 stages a 2 scootery, takže jen to vše dostat k vodě je náročné a když se s tím vším zanořím tak i scooter má problém to odtáhnout, ale jak postupujeme jeskyní a odkládáme stages tak se jízda pomalu zrychluje, což je fajn protože v nejhlubší části se nechceme moc zdržovat. V hloubce okolo 60ti metrů jsem lehce znervozněl když jsme přijeli na místo, kde se chodba lámala do studny a na jejím okraji končila hlavní linka. Vše se vyřešilo když mi Petr ukázal další lanko, kterého jsem si hned nevšiml. Dál už byla chodba o trochu užší a lanko bylo o poznání hůře vyvázané, ale úkol zněl jasně, takže jdeme dál. Odkládám čtvrtou stage a přecházím na Tx15/55, plaveme ještě kousek, když Petrovi zhasíná světlo. Zkouší rosvítit světlo znovu a znovu ale to opět zhasíná, jsme na třináctistém metru a dnes se už dále nedostaneme,otáčíme se, Petra posílám před sebe a vracíme se zpět. Cestou sbíráme naše stages a od 45 metrů začínáme zpomalovat výstup. Ve 40ti metrech už na nás čeká náš support, Honza nám odebírá stages které již nepotřebujeme a s nimi si bere i náhradní scooter se kterým vše odváží. V 6ti metrech přecházíme na kyslík který dýchám přez otevřený okruh a sním se připlácnu na strop jeskyně kde doděláváme deco, nafouknu si oblek co to jde aby mi bylo teplo, ale ten otevřený okruh není zrovna tepelně komfortní a tak v duchu děkuji že Petrovi zhaslo světlo a nemusím zde strávit původně plánovaný čas na kyslíku. Ještě část dekomprese doděláváme ve 3 mertech a pak už jen rychlostí 1metr za minutu vystoupáme na hladinu. Celkem jsme byli pod vodou přez 3 hodiny.

 

 

 

 

Další den jedeme na Landenouse, jelikož Petra večer rozbolelo ucho, dnes vynechává, tak si půjčuji jeho OC které sebou vezl pro tyto jeskyně, alespoň nemusím lézt požebříku s tím těžkým rebreatherem. S Honzou si bereme jen malé scootery a tuto jeskyni si užíváme jako sranda ponor, jen škoda že zde byla trošku horší viditelnost. Následující ponor jedeme k jakési louži uprostřed zalesněného údolí, prý se to jmenuje Fontaine de Truffe, ok zalézáme do vody ale lano mizí v písku,prohrabáváme se za ním, Honza s RB má trošku problém se protlačit, ale za restrikcí se otevírá nádherná jeskyně s překrásnou výzdobou a křištálově čistou vodou. Maximální hloubka je zde 7 metrů tak si klikatící se chodby opravdu užíváme. Odpoledne když Petra ucho stále bolí se rozhoduje vrátit zpět do Čech. Na to mi však Peter Kubička nabízí jestli nechci ještě zůstat, že mě vezmou do auta cestou zpět a jelikož je zrovna Zdeněk s Petrem na Attersee v Rakousku, mohli by mě zde vyhodit a s klukama bych se pak svezl domů. Chvíli váhám, jelikož se mi nezdá fér nechat jet samotné, ale když i Petr s Honzou souhlasí ať zůstanu je rozhodnuto.

Poslední ponor jsem šel s Janem z dir-team.sk opět do Resselu, ale tentokrát bez scooteru a v plánu je prohlídka boční chodby. Ukázalo se to jako velice dobrý nápad, nejdříve jsme sledovali Kubiho team jak trénují krizové situace. Když jsme z hlavní chodby odbočili, ukázala se nám snad ještě krásnější chodba než je ta hlavní, kterou již dobře známe.

Potápění nám skončilo a zbývá již jen návrat domů. Podle plánu se nechávám vysadit u jezera Attersee, kde na mě již čeká Zdeněk a Gréca. Druhý den ještě dáme trimixový ponor na Offenu, ale je tam strašná zima, "Zlatá Francie".

 

 

 

Rubrika: