Jste zde

Víkend na Attersee 20.-21.6.2009

Vydáno dne 28.6.2009

Autor: David Bechr

Po několika marných pokusech najít v poslední době v naší Republice lokalitu, ve které by potápění nepřipomínalo spíše koupel v hrachové kaši a kde by se ponor nepodobal spíše reálnému tréninku, jsme pochopili, že se musíme podívat blíže k jihu. Okamžitě nás napadlo Rakousko a v něm jezero Attersee, které je známo nejen svou výjimečnou viditelností a hloubkou, ale také velmi studenou vodou. Počasí nevypadalo vůbec dobře, ale po krátkém telefonu s Lukášem bylo jasné, že prostě jedeme…

 

 

 Sraz jsme měli okolo osmé ráno v Táboře, nikdy bych nevěřil, co všechno se mi do auta vejde a kolik ještě místa se dá objevit. Konečně vyrážíme směr České Budějovice, cesta je zdlouhavá, takže hranice naší Republiky překračujeme kolem třinácté hodiny. Dále je cesta mnohem snesitelnější, bohužel zpoždění, které jsme nabrali, nám komplikuje náš plán udělat dnes dva ponory. K cíly dorážíme po třetí hodině, setkáváme se s kamarády Mazcem a Lubošem, po nezbytném nahlášení v kempu a postavení stanu vyrážíme na ponor.

 

 Počasí nám stále nepřeje, je deštivo a voda stékající do jezera viditelnosti rozhodně nepřidá. Jako první lokalitu vybíráme Ofen-12,4km,po nastrojení na hladině rychle uděláme bublechack a hurá pod vodu. Viditelnost bych odhadl na cca 3 metry, následuje V-drill a S-drill a už klesáme dolů. S přibývající hloubkou se viditelnost začíná podstatně lepšit, obdivuji stěnu, klesáme stále níž a níž, v hloubce je viditelnost opravdu skvělá, dvacátá minuta je tady a nám nezbývá nic jiného než začít stoupat na naši první deco zastávku. Dekomprese probíhá v pohodě, po vynoření zjišťuji, že mám „nějak mokro v obleku“. Následná prohlídka odhalí problém: moje krční manžeta už není nejnovější a začíná mi trošku zatékat. Protože začíná opět pršet, není čas tak se snažíme rychle sbalit a honem do kempu. Po příjezdu zbývá jen rozvěsit věci v sušárně, zkontrolovat výstroj a už můžeme chystat večeři. Obdivuji Lukášovo RB, zatímco já jsem se svým plynem slušně zahýbal, jemu ubylo jen asi 30 barů, tomu říkám úspora drahého trimixu. Večeře je jak jinak vynikající, po ní honem spát, co jsme nestihli dnes, doženeme snad zítra.

 

 Ráno kupodivu neprší, občas zahlédneme i kousek sluníčka, krátká snídaně, pak rychlý briefing a do vody. První ponor jsme pojali jako tréninkový, zůstáváme v kempu v Seefedu, přímo zde je několik plat v různých hloubkách velmi pečlivě vyvázaných, součástí podvodních atrakcí je jakási „rubikova kostka“ která jde různě proplavat a simulovat tak ponor ve stísněných prostorách. Takže bublechack,V-drill,S-drill a ponor může začít. Po malé obhlídce se soustředíme na onu „kostku“ a trénujeme práci s reelem, nouzové situace jako je OOA, ztráta masky, práce v teamu, další a další cviky. Ponor nám velmi rychle uteče, pohybujeme se v malé hloubce, takže až klesající zásoba plynu nás vyžene ven z vody.

 

 Druhý ponor máme naplánovaný na odpoledne, protože se po ponoru nechceme zdržovat s balením našich věcí v kempu, balíme už teď. Naložíme všechny věci do našeho auta, dáme rychlý oběd a spěcháme naplnit láhve. Lukáš má všech plynů dost, já plním Tx 21/35 a EAN 50. Vybíráme nejlepší lokalitu a napadne nás Schwarze Brücke, je to kousek a bývá tam zpravidla výborná viditelnost. Po příjezdu jdeme na obhlídku k vodě, jsme široko daleko sami, viditelnost se nám moc nezdá. Jdeme se vybalit, nastrojit láhve, nasoukat se do overalů a obleků a hurá na to, po malém horolezeckém sestupu skočíme do vody, následuje klasika, bublechack,pod vodou V-drill S-drill a už klesáme. Viditelnost je opravdu mizerná, ale kolem dvacátého metru se dramaticky lepší a my si ponor konečně opravdu užíváme. Po zhruba 17ti minutách ve 3 stupňové vodě s viditelnosti okolo 20ti metrů signalizuji Lukášovi, že jsem na předem dohodnutém tlaku v lahvích a dáváme povel k návratu. Dekomprese je tentokrát nekonečná, je mi opravdu zima a tak počítám každou minutu. Opravdová úleva přijde až v šesti metrech, zde je voda už podstatně teplejší, užívám si komfortu P-valve, dekomprese mi utíká a po chvíli jsme na hladině. Dáváme si kratičký odpočinek, není kam spěchat. Po výstupu z vody začneme odstrojovat a balit věci do auta, bylo tady fajn, nechce se nám domů, jenže víkend končí a oba nás zítra čekají naše pracovní povinnosti. Celkově se víkend opravdu vydařil, lokalita je z Prahy poměrně dostupná, oba se shodneme, že sem bude třeba vyjet častěji.

Rubrika: