Jste zde

Rumunsko - Pestera Isverna mapování

POD DVĚMA MOSTY


    Jelikož členové týmu DIR-CZ pravidelně spolupracují s maďarskými jeskynními potápěči na různých projektech, byli přizváni k projektu průzkumu a mapování jeskyně v Rumunských Karpatech. Tato jeskyně byla nazvána podle stejnojmenné vesnice na jejímž okraji se nachází „Pestera Isverna".stejnojmenné vesnice na jejímž okraji se nachází „Pestera Isverna".

    Jeskyně je zčásti zatopená, byli v ní objeveny čtyři sifony, které se zatím nepodařilo plně prozkoumat a přibližně 5km chodeb, které ještě nebyly zmapovány a slibují ještě mnoho neobjevených prostor kam se nikdy nedostalo světlo. Tohoto pozvání jsme také využili pro náš nový projekt vývoje a testování výrobků DUX, pro který jsme se rozhodli po dlouhodobých zkušenostech s používáním výrobků jiných firem, které potřebám DIR-CZ nevyhovovaly.

    Z Čech jsem vyjížděl v úterý 5.9. a v Bratislavě jsem vyzvedával Roba, se kterým jsme pak vyjeli do Budapešti, kde již na nás nervózně čekali naši Maďarští kolegové. Díky obvyklé situaci na D1 (3 kolony) jsme nabrali několika hodinové zpoždění. Když jsme konečně dorazili do Budapeště, probíhalo již nakládání scooterů a dalšího potápěčského materiálu do dodávky a během hodiny jsme konečně mohli vyrazit směrem k Rumunským hranicím. Již během průjezdu přes Rumunské hranice se nám potvrdil názor, že tato země nebude patřit k Evropské ekonomické špičce. První auto, které zde projíždělo by jste u nás potkali jenom na vrakovišti a i v nejchudších venkovských oblastech by u nás, slušně řečeno, vzbudilo rozruch. Cesta po zdejších krajích a silnicích nás v tomto názoru pouze utvrdila. 150 km cesty napříč Karpaty, která byla v mapě značena jako státní silnice 1. třídy mi připomínala spíše cestu ve vojenském výcvikovém prostoru. Ráno jsme konečně dorazili do vesnice, ale bohužel její cesty byli průjezdné pouze pro koňské povozy, kterými jsou místní obyvatelé vybaveni a tak jsme museli s naším autem dojet k ubytování po 30km objížďce. Ubytování bylo v malém domku, který patří Rumunské speleologické společnosti a je v poněkud dezolatním stavu. Během několika okamžiků po našem příjezdu jsme ukázali místním, že se dostavila výprava do jeskyně, plot kolem budovy byl komplet pokryt nevábně vonícími podobleky a kombinézami do jeskyní. Začalo čekání na našeho Rumunského kolegu, který musel otevřít plechová vrátka bránící vstupu do jeskyně nepovolaným osobám. Dočkali jsme se až druhý den.

    Po příjezdu Mihajla, našeho klíčníka, jsme začali připravovat materiál na transport chodbami Pesteri Isverny k prvnímu sifonu. Naštěstí byli objednáni místní nosiči za cenu, za kterou by u nás nikdo ani nevylez z domu. Naložili jsme jim láhve na záda, dostali přilby se světly a vyrazili do vnitřku hory. My jsme naložili další materiál, oblékli se do zatím ještě čistých overalů, zapálili karbidky a vstoupili do jeskyně hned za nimi. Kousek za vstupem nám Storo ukázal slepou chodbu, ve které přespávala kolonie netopýrů.

    Nechali jsme je spát a pokračovali na cestě k sifonu. Místy byla chodba neschůdná a museli jsme využít vyvázání. Těsně před velkým dómem ve kterém ústí první sifon je cesta přetnuta jezírkem, které bylo nutno překonat v nafukovacím člunu. Nanošení materiálu do jeskyně trvalo půl dne. Nedočkavě jsme na sebe naházeli materiál, na hladině jsme udělali bublechack a hladina Zeleného Sifonu se nad námi uzavřela. Kužely našich „hidek" osvítily dlouhou chodbu, která se stáčela do prava. V rychlosti jsme udělali bezpečnostní V-drill a S-drill a vyrazili jsme vpřed. Viditelnost jsem odhadoval na 50m, kdyby z potápěče přede mnou nešli bubliny, vypadalo by to, že se vznáší ve vzduchu. Zelený Sifon byl krátký a po něm přišla další suchá chodba, kterou bylo třeba překonat s plnou výstrojí. Naštěstí po chvíli překonávání nerovností chodby a spadlých částí stropu přišlo vysvobození v podobě Žlutého Sifonu. I tento sifon jsme rychle proplavali a přišlo opět bojování s váhou výstroje a s členitostí chodby. Po horolezeckém výkonu se před námi v kuželech našich světel objevilo podzemní jezero, které v několika místech protínaly široké sloupy, které jakoby podpíraly strop a vytvářely zajímavé klenby. Dostali jsme se k Černému Sifonu.

    Další den jsme se díky boční plazivce vyhli náročné cestě přes Zelený a Žlutý Sifon a dostali se tak přímo k jezírku na jehož dně je vstup do další chodby vedoucí k Černému Sifonu. Na stěnách jezírka těsně nad hladinou jsou vytvořeny kovové rošty pro odložení výstroje. Když se na ně, ale vrhla celá skupina, nebylo možné najít centimetr volného místa pro přípravu na ponor. Do jezírka jsme se zanořili bez ploutví a kratičkou část chodby klesající pod hladinu vody jsme přeskákali po písku, pak se před námi objevilo lano s uzlíky, pomocí kterého jsme vylezli z vody, abychom o několik metrů dál opět do vody seběhli. Ta další voda již byla Černý Sifon. Bublechack, V-drill, S-drill a před námi se otevřela široká rovná chodba padající pod 50° do 42m, kde se před námi otevřel dóm. Následovali jsme lanko se šipkou, které se náhle lámalo a my začali stoupat. Vystoupali jsme do 13m, kde se chodba opět zlomila a začala opět mírně klesat. Od tohoto místa již byla chodba mnohem členitější. Proplavali jsme pod dvěma mosty, horizontálními sloupy, opravdu připomínající mosty a sestoupili do 32m. Zde je pod pískem schovaná neprozkoumaná odbočka, tam nás ovšem nepustili, aby jsme jim hned při prvním ponoru nevyfoukli nový objev.)))Ještě chvilku jsme se mohli kochat krásou této chodby, ale pak náš Maďarský buddy ukázal, že spotřeboval svou zásobu plynu pro cestu vpřed a zavelel k návratu. Znovu jsem si vychutnal plavání kolem mostů a přes velký dóm a pak již jen mrznutí v ledové Karpatské vodě během pomalého, pozvolného výstupu během dekomprese, na níž jsem děkoval bohu, že dal člověku P-valve.

    Další den jsme se připravovali na prodloužení cesty z minulého dne. Vybavili jsme se více stagemi s bottom gasem a jednou s deco plynem a vrhli jsme se do jeskyně. Překonali jsme suché chodby, jezírko, plazivku, převlíkli se ve vlhkém jeskyním prostředí do vlhkých sucháčů a za chvíli naše bubliny již čeřily vodu Černého sifonu. Rychle jsme sestoupili do velkého dómu, proplavali jej a začali stoupat další chodbou, když jsem si všiml, že Robo, který plaval za mnou se dost opožďoval a blikal na mně světlem. Zakroužením světlem na mé levé ruce jsem se jej zeptal, zda je OK, ale odpověděl mi, že něco není v pořádku (na hladině jsem se dozvěděl, že se mu zatápěl sucháč). Otočil jsem se a signalizoval Attilovi, že se obracíme. Naštěstí Attila také pochopil, že něco není v pořádku a zasignalizoval mi, že se vracíme a že jde první. Otočili jsme se a začali se vracet, ale štěstí nám nepřálo. Zdoposud mně neznámých důvodů mi přestalo svítit světlo. Jak jsem byl naučen, rozsvítil jsem záložku, uklidil si světlo, aby mi nepřekáželo, předplaval jsem Roba a společně jsme se vrátili na hladinu. Zbytek dne jsme využili k mapování suchých chodeb, přesně jsme měřili jednotlivé úseky a zakreslovali je na papír. Večer jsme zanesli údaje z papíru do počítače a začali tak pomalu skládat mapu jeskyně. Další den členové DIR-CZ zmapovali podobným způsobem Zelený Sifon a některé další části suchých chodeb mezi sifony.

    Bohužel, není v možnostech tohoto článku, abych zde popsal všechny ponory, které jsme uskutečnili, ale naše skupina odsud odjížděla nabita nadšením z fantastických ponorů a z celkově nádherného prostředí této neobyčejné jeskyně. Ačkoliv jsme poznali mnoho jeskyní nejen v Evropě, Isverna na nás působila svým neobyčejným kouzlem. Kouzlem, kterým jsme od teď spoutáni s touto dírou v hoře, ze které vytéká pramínek křišťálové vody. Už během odjezdu jsme mysleli na březen, na kdy jsme znovu pozváni, abychom se zůčastnili dalšího průzkumu a mapování této naší nové milenky.

    Na závěr bych také rád zhodnotil naše poznatky z testování křídel a dalšího materiálu pyšnícího se logem DUX. Během testu byli použity všechny typy křídel, vyrobené z materiálu Balistic Nylon. Tento materiál díky svému malému objemu vytvářel jen minimální odpor vody a přestože bylo s tímto materiálem poměrně hrubě zacházeno, jak během transportu spolu s lahvemi přes úzké restrikce s ostrými hranami, tak i během náročných ponorů, materiál po umytí bahna z jeho povrchu nevykazoval žádné známky ani sebemenšího opotřebení (což nelze říci u výrobků jiných používaných značek). Všechny produkty DUX se nám zde osvědčily a drobné poznatky během této expedice jsou již nyní zapracovány do výroby.


    Pro DIR-CZ napsali členové DIR-CZ a instruktoři školy DIR-PRO zastupující Slovenskou větev: Robert Jakubec a Jižní Čechy: Lukáš Roďan.

 

Rubrika: