Jste zde

DIR kemp V Blansko

DIR CAMP v Blansku – procházka růžovou zahradou 

(omlouvam se Tomášovi za spoždění)

Napsal a vyfotografoval Tomáš Koňařík
www.techdiving.cz


Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

 

Tak takhle to na V. DIR CAMPu v Blansku rozhodně nevypadalo.

Psal se 17. únor 2006 a parta nadšených se opět sešla v moravském městě Blansko v očekávání, že tentokrát to jistě půjde lépe. Bylo dost času opakovat a trénovat situace a postupy, které jsou při technickém potápění více než nutné, aby ponor probíhal bez problémů. A pokud by už nějaký nastal, aby každý věděl jak se má zachovat a popřípadě pomoci v nouzových situacích.

 

 

Hned na úvod si měl každý nachystat výstroj tak, jak je zvyklý při potápění. Na to nastoupil Jirka a postupně nám vysvětloval, co a jak má být, co by udělal lépe a proč to vlastně má být tak a co by se mohlo stát kdyby …. Nereferoval tu či onu výstroj. Můj reel se mu nelíbil od začátku. Nechápal jsem proč, ale Jirka mi ho dal do ruky a se slovy „Předveď jak ho používáš". Ukázal jsem mu použití a Jirka jen řekl „A jak u toho svítíš?". Pak jsem teprve pochopil, že má pravdu. Ne každá výstroj určená pro technické potápění je ta pravá.

Inu, každý si nechal poradit po svém a tak jsme se začali navlékat do svých podobleků a snad bychom se i narvali do sucháčů, ale Jirka nás zabrzdil s větou „Všichni jistě víte, že DIR není jen o výstroji a potápění, ale i o fyzičce" nás nahnal do vody. Na úvod „pouhých" 20 bazénů s vlečením postiženého prověřilo naše fyzické schopnosti. Mezitím bylo z břehu slyšet „Makejte! Nejste v Luhačovicích!" Nakonec uplavat 20 m na nádech, což se ukázalo pro některé nepřekonatelný oříšek. Následovala drobná teorie o resuscitaci a správných postupech při záchraně tonoucího.

 

 

Konečně jsme se dostali do očekávaného strojení do našich cajků a hurá do vody. Jirka rozdělil úkoly co budeme pod vodou vlastně dělat. Natáhnout linku, vypustit bóje a ve 100% trimu provádět V-drill (zavírání ventilů) a S-drill (situace OOA). Vše bylo nutno dělal týmově a pokud někdo jen trochu zaváhal, Jirka mu umožnil poznat co může nastat jednoduchými úkony jako například zavřením ventilu pro backup, zamotáním do linky, stržením masky a jinými pikantnostmi. Jeho „seš mtrvej" si budem ještě dlouho pamatovat všichni.

Následně jsme si opakovali signalizaci pod vodou. Signály musí být jasné a zřetelné, což ne všichni předvedli. Když nějaký signál byl nejasný, používal se wet-notes, který měl každý u sebe a jak později vyplynulo, ne každý ho pod vodou pravidelně používá. Na to Jirka svým neotřelým podáním reagoval „Všichni jste vyhodili 400 korun zbytečně, tak když už ho máte ho proboha používejte!".

Už se blížila druhá hodina ranní a tak jsme opustili bazén a šli se vyspat do nedaleké „ubytovny". Bohužel jsme nespali u Ládi Hrouzka jako vždy a tak se nekonala jeho prohlášená snídaně kvůli které někteří přijeli. Debata probíhala až do 4.oo hod.

Ráno jsme se sešli opět na bazéně v 11.00 hod. Vše se opakovalo jako v předchozím dni. Tréninky OOA, vyvazování linky atd.
Zlatým hřebem byla Robova přednáška o Nitroxu. Robo to s přehledem zvládl s jedou chybou. Sdělil, že si počítal ponor na nějaký vrak a že s sebou bude mít 3 stage. No to mu Jirka udělal plán ponoru se třemi stage. Poté se Robo nastrojil a hodlal dokázat, že to není problém. Velmi obratně předváděl daný ponor a i když to nakonec nedal, vysloužil si od Jirky pochvalu, že na OWDéčko to nebylo špatné.

Poté jsme řešili situaci záchrany potápěče v bezvědomí s následným vytažením na břeh. Žádná sranda a dle Jirky byli všichni tonoucí po našich pokusech o záchranu pouze „na náhradní díly".

Další ze cviků bylo předávání stage, správné používání a balení. Pokud je potápěč v trimu, jde všechno tak nějak jednodušeji, ale pořád platí, že pod vodou, stejně tak i nad ní, se musí logicky uvažovat a používat ty nejjednodušší osvědčené postupy a nevymýšlet blbosti navíc, které Vás můžou dostat do průseru.

 

Další DIR CAMP skončil a odnesli jsme si z něj spoustu užitečných informací. Tím ovšem nic nekončí, víme co nám nejde, víme co dál trénovat a na co si máme dát pozor, protože jediná chyba pod vodou a člověk může o ní přemýšlet až do konce života. Jestli to bude minuta nebo 50 let nezáleží jen na Vás samotných, ale i na tom jak jste sehráni v týmu a jestli ti, kteří jsou s Vámi pod vodou dokáží pomoci tak, aby to bylo co nejdéle.

Na závěr chci dodat, že jsme byli rozděleni do 3 skupin, kde v první byli začátečníci, ve druhé pokročilí a ve třetí pokročilí o malinko víc. To co je tu popsáno prováděla třetí skupina, takže pokud s technickým potápěním začínáte, nemusíte se bát, že DIR-CAMP není pro Vás.


Je pozdní večer – první máj –
večerní máj – je lásky čas;
hrdliččin zve ku lásce hlas:
„Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! Hejbněte těma línýma zadkama !!"

 

Rubrika: