Jste zde

Užívání léků při potápění

Z anglického originálu DAN EUROPE NEWS - II QURTER- 1999, str. 62 - 65
Přeložil a upravil: Ing. Jaroslav Mašín
PADI AOWD, MFA

 

Občas mají potápěči zkušenosti s některými formami obtíží - závratě, průjem, žaludeční nevolnost, ucpaný nos, bolest hlavy, které mohou narušit požitek z potápění. Volně prodávané léky jsou nejčastějším zdrojem léčby těchto obtíží. Volně prodávané léky jsou určeny pro bezpečné a krátkodobé léčení nemocí, které si uživatel sám diagnostikuje. Ačkoli jsou na trhu stovky produktů, výběr nejvhodnějšího bývá často obtížný. Dále je časté, že léky obsahují dvě nebo více účinných látek k potlačení více symptomů, jak to vídáme u léků proti nachlazení či alergiím. 

Nejběžnější a pro rekreační potápěče nejzajímavější léky spadají do následujících kategorií s následným použitím:

Antihistaminika - alergická rýma, poštípání hmyzem, obecně alergické reakce

Decongestiva - ucpané nosní a čelní dutiny

Antiemetika - mořská nemoc, žaludeční nevolnost

Analgetika, antipyretika - bolesti, zánětlivá onemocnění se zvýženými teplotami
 
Antihistaminika 

Alergická rýma

Nos je vstupní branou respiračního systému. Jeho funkce je ohřívat, filtrovat a zvlhčovat vzduch, který dýcháme. Jelikož buňky v plicích, které se účastní výměny plynů, jsou velmi choulostivé, jsou horní dýchací cesty vybaveny specializovanými buňkami, které zajišťují obranný mechanizmus k zachytávání bakterií a mechanických nečistot jako součást celkového imunitního systému těla.

U 10 - 15 % populace je imunitní systém senzibilizován alergeny rozptýlenými ve vzduchu ( prach, pyl, plísně ) a výsledkem je zvýšená odpověď organizmu známá jako alergická rýma nebo sezónní alergie.

Hlavním přispěvatelem k alergii jsou specializované buňky v kůži, bronchiálním stromu a ve střevech, které jsou zásobárnou histaminu. Během alergické odpovědi tyto buňky vyplaví histamin a ostatní modulátory imunitního systému do oběhu a vyvolají tak příznaky související s alergiemi - výtok hlenu z nosu, kýchání, svědění, slzení očí, kašel.

Léčba

Antihistaminika jsou léky, které blokují efekt histaminu. Ačkoli mohou omezovat alergickou reakci, nejsou zcela bez nevýhod ve formě vedlejších účinků. Nejčastější vedlejší účinky jsou : ospalost, malátnost, sucho v ústech, snížení tvorby moči, nejasné nebo rozmazané vidění, zvýšená tepová frekvence. Ospalost, jeden z nejvážnějších vedlejších účinků, je způsoben tím, že účinná látka působí v mozku. Navíc může být účinek zvýšen působením dusíkového opojení, což má za následek zvýšené riziko při potápění.

Jelikož jedním z účinků antihistaminik je i snižování sekrecí ( výtok z nosu, slzení ), sucho v ústech může být další nepříjemný vedlejší efekt, navíc znásobený dýcháním suchého vzduchu z automatiky. Proto je nutné se před ponorem "zavodnit" dostatečným množstvím nápojů, případně alespoň mezi ponory cucat tvrdé bonbony, které zvyšují tvorbu slin.

V některých případech může lékař předepsat inhalační steroidy, které jsou ve formě kapek nebo sprejů užívány lokálně, tedy vstřikují se přímo do nosu a nezpůsobují tak celkové vedlejší efekty. Nevýhodou je, že tyto látky musí být aplikovány několikrát denně a vyžadují určitý čas, než začnou působit. Obava před vypláchnutím účinné látky z nosu při plavání či potápění je lichá, látky jsou poměrně rychle vstřebány nosní sliznicí, ale je nutné nechat je působit alespoň půl hodiny před ponorem. Je však třeba vzít v úvahu i dobu působení a správně naplánovat a načasovat podání léku a délku ponoru.
 
Látky bez sedativních účinků
 
Koncem osmdesátých let se objevila nová generace antihistaminik s prodlouženým účinkem a bez sedativních účinků. Patří mezi ně např. loraditin (ClaritinŽ ) , cetirizin (ZyrtecŽ), fexofenadin (AllegraŽ) . Tyto léky jsou jen na předpis. 
 

Decongestiva

Lidské tělo má čtyři páry sinusových (vedlejších nosních) dutin. Jednak snižují celkovou hmotnost lebky a také působí jako rezonanční komora při mluvení. Pokud jsme nachlazeni, tělo mobilizuje své obranné mechanizmy. Začíná roztažením cév v dýchacích cestách, aby bylo možné dopravit více buněk bojujících proti bakteriím do dýchacího systému. Stěny těchto cév se také stávají propustnými, aby umožnily těmto buňkám, protilátkám a tekutinám shromažďovat se ve tkáni. Jak se mezibuněčný prostor vyplňuje tekutinou, zvětšuje se objem tkání a ty pak uzavírají normálně průchodné drenážní cesty ze sinusových dutin do krku. Narůstající tlak pak působí obtíže a bolest. Potápěč pocítí tyto obtíže tím, že není schopen vyrovnávat tlak. 
 

Léčba

Léky používané k léčbě ucpaných dutin jsou nazývány sympatomimetika a stimulují vyplavení norepinerfinu. Ten způsobí, že se cévy v nosních cestách zúží a následně se i zmenší zduření (otok) tkání. Základním vedlejším efektem těchto látek je schopnost zvyšovat tepovou frekvenci a krevní tlak. Látky mají obvykle krátkou dobu působení - okolo 4 - 6 hod. - a účinek může odeznít během ponoru, vyvolá se zpětný efekt a opětné stlačení tkání při vynořování, kdy klesá okolní tlak. Pro vyloučení systémových vedlejších účinků - nervozity a tachykardie - je možné použít nosní kapky s lokálním účinkem. Některé z těchto sprejů mají prodloužený účinek ( 8 - 12 hod. ), nevýhodou však je, že mohou být používány jen několik dní, pak nastupuje tachyphylaxe (rychlá rezistence vůči léku ), a dávky se musí zvyšovat . Další možností je inhalace solných roztoků z mikronebulizátorů, které mohou být užívány kdykoliv je pot?eba a nevyvolávají tachyphylaxi . Jejich účinnost je však variabilní.

Pseudoephedrin, klíčová ingredience léků SudafedŽ, ClarinaseŽ, je často používaný potápěči jako decongestivum. Nedávná studie vyzdvihla jeho účinnost a potvrdila jeho preventivní účinky proti barotraumatu středouší. 
 

Antiemetika

Obdoba mořské nemoci - kinetóza - je častým neduhem potápěčů. Může být vyvolána zvýšeným tlakem na střední ucho a následnou stimulací semilunárních kanálků vnitřního ucha. I vizuální drá?d?ní vlnami m??e zp?sobit závrat?. Tyto jsou pak přeneseny do mozku. Dávivý reflex, nejběžnější příznak mořské nemoci, je komplexní reakcí zasahující centrální nervovou soustavu a trávicí ústrojí. Antiemetika jsou antihistaminika nebo látky chemicky podobné antihistaminikům, které stabilizují membránu vestibulárnho kanálku ve vnitřním uchu. Mají též vliv na nervový přenos do mozku. Potápěči se mohou setkat se závratí též při sestupu nebo při výstupu, kdy alterobarická závrať je stimulována nesymetrickým tlakem v semilunárních kanálcích. To nemá nic společného s mořskou nemocí a obvykle nevyžaduje léčebný zásah. 

Léčba

Mořská nemoc se dá, naneštěstí, jen zřídka léčit v době, kdy se již projeví; antiemetika se musí použít ještě v době před nástupem na loď. Všechna volně prodávaná antiemetika jsou podskupinou antihistaminik a tyto látky mají zvýšenou schopnost působit na mozek sedativním účinkem, který může být problémem při potápění. To je částečně možné i při kombinaci léků tišících alergie a závratě. Mnoha lidem, kteří trpí mořskou nemocí, je dobře známa skopolaminová náplast Transderm SkopŽ, která je efektivní prevencí mořské nemoci. Náplast musí být aplikována nejméně čtyři hodiny před vystavením se pohybu. Vedlejší efekt - ospalost, malátnost, duševní zmatenost - může být pro potápěče problémem, i když tyto účinky jsou obvykle malé.

Objevuje se i terapie bez léků na bázi akupresury, ale s rozdílnými účinky. SeabendsŽ a TrevelaidesŽ jsou pásky, které se připevňují na vnitřní zápěstí cca tři prsty nad kloubem a stimulují Neiquistův bod. Někteří uživatelé pozorovali snížení obtíží i po počátku nevolnosti. 
 

Analgetika a antipyretika 
Bolest

Bolest je podnět, který pracuje jako ochranný mechanizmus; je to cesta, jak naše tělo oznamuje varování před nemocí či poraněním. Léky užívané k léčení bolesti mohou působit buď lokálně v místě poranění nebo centrálně. Centrálně působící látky jako opiáty ( syntetická narkotika simulující efekt opia - morfin, kodein) stimulují receptory v mozku ke změně vnímání bolesti a emocionální odpovědi. Vedlejší efekty - ospalost, malátnost, mentální i respirační útlum, nevolnost, zácpa, euforie - činí tyto léky nevhodné ve spojení s potápěním. 

Léčba

Léky tišící bolest prodávané bez předpisu nalezneme ve třech kategoriích :

Acetaminopheny - např. Paracetamol, Paralen

Salyciláty - Acylpirin, Aspirin, Upsarin

Nesteroidní protizánětlivé léky ( NSAIDs) - Brufen, Ibuprofen
 

Když se objeví poranění, tělo produkuje prostaglandiny, aktivní multifunkční substance, které hrají důležitou roli jak v zánětlivém procesu - otok, zarudnutí , tak i v pocitu bolesti. Salyciláty a NSAIDs zamezují produkci prostaglandinu , tím zmírňují bolest a zmenšují otoky.

Některé NSAIDs byly převedeny do bezpředpisových léků a zaznamenaly vzrůst obliby a spotřeby. Acetaminopheny také pomáhají snižovat bolesti, ale nejsou tak účinné, jako salyciláty nebo NSAIDs. Nejvýznamnější vedlejší účinky salycilátů a NSAIDs jsou žaludeční obtíže a tvoření vředů v gastrointestinálním traktu. Vyšší dávky aspirinu mohou způsobit hučení nebo zvonění v uších, snížením srážlivosti krve mohou vyvolat i problémy s krvácením.

Léky pro místní tišení bolesti jsou dodávány ve formě mastí, krémů či gelů. Tyto přípravky většinou obsahují salyciláty, mentol a kafr a pracují protidráždivě - tzn. vyvolávají dráždivý efekt, který je tolerován daleko lépe než původní poranění. Protože se používají místně, nemají žádný celkový účinek. Jejich nevýhodou je, že nemohou být použity na poškozenou kůži , jejich použití je mírně komplikované (zašpinění ), mohou být cítit a jejich účinek je jen mírný.

Kromě těchto nevýhod, důvod pro potřebu léků proti bolesti může mít vliv i na potápění. Jakékoliv poranění, i když je léčeno a bolest tišena, může mít vliv na pohyblivost nebo rozsah pohybů a zvyšuje riziko potápění. Navíc použití tišících léků může zastřít známky nebo symptomy dekompresní nemoci.

Fotosenzitivní reakce s léky

Tropické podnebí, omezená ochrana proti záření a prodloužený čas pobytu na slunci mohou způsobit popálení kůže slunečním zářením, ale podobné ú?inky mohou vyvolat i některé léky. Mnoho lidí si není vědomo, že některé léky zvyšují senzitivitu kůže na sluneční záření. Reakce způsobená interaktivitou mezi lékem a slunečním zářením se může projevit jako fotoalergie nebo fototoxicita. Fotoalergická reakce se objeví, když ultrafialové záření změní chemickou strukturu léku a tělo reaguje vyvážením protilátek na tyto modifikované struktury. Fototoxicita je více častá reakce, nezasahuje imunitní systém, ale způsobuje poškození buněk tím, že lék absorbuje UV záření a energii uvolní do kůže. Poškození je tak většinou omezeno na místa přímo vystavená záření. 
 

Závěr

Rozhodnutí o použití jakýchkoli léků před potápěním musí předcházet úvaha o tom, jaké riziko je vyváženo předpokládanému prospěchu. Seznamte se s možnými vedlejšími účinky, konsultujte je případně s medicínsky vzdělanými odborníky, důvěrně obeznámenými s účinky na potápšní, a nebo se obraťte na lékařskou informační linku DAN. Pamatujte, že potápění má přinést potěšení a vynechání jednoho ponoru je lepší, než pokažení celého výletu nebo přivedení vás či vašeho partnera do zvýšeného rizika.
 

Rubrika: