Jste zde

PAG duben 2003 - vraky lodí Euterpe a Albanien s RB80

Vydáno dne 03. 04. 2003

Autor: Jirka

Foto: Jirka, Kateřina Lexová


Tak jsme se opět s Honzou Lexou vypravili na Pag za našim kamarádem Krešem. Cesta jako vždy šílená z Prahy nám to trvala 12 hodin. Auto bylo opět naložené až po střechu, takže rychlost se musela trochu přizpůsobit , ale ne zas tak moc. Kousek za Rijekou nás změřili radarem, takže bylo veselo.)) Ale dobré vlídné slovo a kouzelná věta nás bez problému pustila dál bez pokuty.




Trajekt jsme stihli v pohodě. Po 30 minutách jsme dorazili na místo určení. Krešo už nás čekal, tak jsme se ubytovali a šli spát. Ráno mě vzbudilo Honzovo chrápání, proto jsem nelenil a vzbudil ho také. Venku pršelo, takže nic moc. Za chvilku vstali naši kamarádi z Německa a začali jsme strojit výstroj. A kupodivu nám zatím nic nechybělo.

Jeli jsme vybójkovat vraky, protože chytrý Chorvati vše opět uřezali. Vybójkovali jsme Euterpe a Němci Albanii. No a pak se už jenom potápělo na těchto nádherných vracích.
A jak vypadá takový ponor na vrak v 75 metrech? Pokusím se vám to trochu přiblížit.




Ráno vstanete a začnete pořádně hydratovat, dokud z vás nepoteče průhledná voda.)) Na tento ponor používáme s Honzou trimix 15/55 (rebreatherové dvojče 2x12) nitrox 50 (7 Al) kyslík (40 cuft) a argon (1 l ocelová láhev) . K plánu ponoru bych pouze uvedl, že používáme lehce upravený plán z Decoplaneru. Nemá smysl dělat nějaké úpravy, pokud to nemáte odzkoušené.



Voda má od hladiny až na dno pořád 11 stupňů Celsia, tak jsme se dohodli, že nebudeme dělat než 30-ti minutový BT, abychom nemrzli na deko. Vlastní příprava RB-80 je velice jednoduchá a složení a odzkoušení Vám nezabere víc jak 15 minut.


 



Člunem je to na vrak Euterpe asi 10 minut, takže jsme se cestou do strojili, a když jsme dorazili k bójce, tak jsme se jen přehoupli přes bok člunu a byli ve vodě. Již před ponorem jsme se s Honzou dohodli, jak bude vypadat ponor, tak jsme se hned zanořili.

 


V 15 metrech jsme udělali S-drill a valve-drill a přepnuli na uzavřený okruh a zmizeli na vrak. Jenom bych řekl, že celá tahle procedura Vám netrvá déle jak 1 minutu. Na vrak jsme se dostali ve 4 minutě. Sestupové lano (byla to pouze 4mm šňůra z Defendru 400) bylo hozeno přesně uprostřed vraku v hloubce 72,5 metru.


 


Plavali jsme nejdřív na příď vraku. Po několika metrech jsme narazili na nádherného úhoře, který nám hned dal najevo, kdo je na vraku pánem. Byl to on, v celé své kráse dvou metrů. Viditelnost byla víc než 15 metrů, což byla paráda. Na přídi jsme se koukli do jednoho karga, ale bylo to nějak zakalené a vypadalo to, jako že už tam někdo před námi byl. Po chvilce prohrabovaní v útrobách jsem opět vypluli na horní palubu a plavali dál. Asi v 15 minutě jsem se koukl na manometr a zjistil jsem, že mi ubylo asi 20 bar trimixu, což jsem považoval jako uspokojivé.

Výhodu rebreatherů je, že dýcháte teplý a vlhký vzduch, což je ve studené vodě velice příjemné. Zatím mi zima nebyla, ale vůbec jsem se netěšil na dekompresi a už jsem přemýšlel jak ji zase „ojebu". Jak se tak probírám svými myšlenkami,koukám, že mi Honza někam mizí, tak za něj zablikám tak vehementně, že jsem ho chudáka nějak vylekal, až se majznul hlavou o strop kuchyně. Když jsem se ho pouze zeptal, zda poplavem dovnitř a on mi ukázal, že jo, tak si o mě musel něco pěkného myslet, že se ho ptám na takovou kravinu, na které jsme se dohodli již před ponorem. Už slyším jak mi na člunu pěkně vyčiní za tu bouli na hlavě. Po chvilce si Honza podává wettnotes a v něm je napsáno, „potřebuji ty talíře na svoji svatbu, bude tam hodně hostů" Poklepal jsem si na hlavu a koukám na budíky a byl čas se vypakovat z vraku.

 


Výstupové lano jsme našli hned a v 30 minutě jsme začali stoupat. Trochu jsme se zdrželi při výstupu do 50 metrů, ale pak už bylo vše OK. Ve 21 metrech jsme přešli na otevřený okruh. Je to fakt rozdíl, když celou dobu dýcháte teplý vzduch a najednou přejdete na studený OC. Dekomprese proběhla v pohodě, ale pěkně jsme vymrzli. V 105 minutě jsme se vynořili a koukáme člun nikde. Po chvilce se přihnal Hans s člunem a s omluvou „sorry ".

Nejdřív jsme do člunů naházeli stage, pak jsme se ve vodě odstrojili s rebreatherů a vše pak vytáhli do člunů. Ještě, že Hans je chlap jako hora a nemuseli jsme mu pomáhat. Už ve člunu mi začal Honza ukazovat svoji bouli na hlavně za kterou jsem se mu omluvil. Ale stejně si myslím, že má koukat kam strká hlavu.)) Koukl jsem se na manometr a zjistil jsem, že mi za celý ponor ubylo 40 bar trimixu. Měl sem naplněno na 250 barů, takže mi zbylo 210 bar, což je dobrý. To ještě na pár ponorů vyjde. Další stage mám naplňené z domova, tak to je v pohodě a nemusím plnit. Věděl jsem, že nemusím nic na zítra připravovat, tak jsem pouze odmontoval vrapové hadice z rebreatheru, abych je vypláchl. RB jsem pouze zazátkoval a už nemusel připravovat nic. Jo vlastně ještě něco, na rebreather jsem napsal, jak dlouho jsem použil absorbér a kolik stupňů měla voda. Tohle je velice důležité, protože ve studené vodě má absorbér omezenou životnost pouze na 8 hodin provozu.

Když si vzpomenu na ty dlouhé hodiny plnění, když jsem používal OC, tak mi běhá mráz po zádech. Vypočítal jsem si, že když udělám 100 trimix ponorů, tak se mi vrátí vložené peníze do RB-80. Večer jsme zašli do města na „kalamary na žáru" a jedno pivko před spaním a ráno zase nanovo.
Vstanete a ….


 


 

Rubrika: