Jste zde

Fyzická kondice a trénink I.

Vydáno dne 10. 11. 2002

Autor: Cameron Martz
Překlad: Lenka Felcmanová
Zdroj:
www.wkpp.org

Kardiovaskulární kondice

Někteří zkušení potápěči věří, že cvičení jim pomůže až ve chvíli, kdy už jsou jejich dovednosti a zkušenosti s pobytem pod vodou na vyšší úrovni. Toto je však zkreslený pohled na to, co za ně jejich srdce a plíce dělají. Tím, že se budou více věnovat kardiovaskulárnímu tréningu, mohou pro sebe udělat mnohem více, než jen zlepšit svou spotřebu vzduchu. Mohou také zvýšit bezpečnost svých ponorů několika způsoby:

1. Zvýšení fyzické rezervy ve chvíli, kdy se vyskytnou problémy
2. Snížení reakce na krizovou situaci
3. Zvýšení rychlosti vylučování inertních plynů
4. Omezení tvorby volných bublin
 

 

Zvýšit fyzické rezervy

Podívejme se na věc pohledem laika. V čím lepší kondici člověk je, tím lépe obstojí při fyzicky náročnějších úkolech. Poplave rychleji a mnohem dál. Unese větší množství vybavení. Jeho tepová frekvence a dýchání jsou mnohem nižší a spotřeba vzduchu poklesne během vynakládané práce. Není jasnější důsledek kardiovaskulární kondice než právě toto.

Zkuste si představit, že byste byli schopni upravit své auto tak, že váš současný motor bude mnohem výkonnější s mnohem lepší spotřebou benzínu.

Jak se svalové buňky budou postupně přizpůsobovat cvičení, zvýší se počet mitochondrií (organela vytvářející energii) a počet aerobních enzymů (chemické látky využívající kyslík). Takto uzpůsobené svalové buňky se stávají silnější a s kyslíkem, který je zásobuje také mnohem výkonnější. Potápěč, který bude ve formě, bude takto moci vykonat více práce se stejným množstvím vzduchu nebo využije menší množství a vykoná stejné množství práce, jako netrénovaný potápěč, který bude mít vzduchu více. Nejenže díky tomuto má schopnost udělat více během jednoho ponoru, ale zvyšuje i schopnost řešit jakékoliv problémy, které se mohou vyskytnout.

Reakce na krizové situace (strach, nebezpečí)

Jednou z dalších důležitých výhod snížení tepové a dechové frekvence souvisí s reakcí na krizové situace. Lidský mozek reaguje zvýšením tepové a dechové frekvence na nárůst emocí, ať je to láska, zlost nebo strach. Uzavřený regulační obvod se vytváří v napjatých situacích, kdy potápěč cítí ohrožení, což souvisí se zvýšením fyzické aktivity. To způsobí zvýšení tepové a dechové frekvence u potápěče, což má za následek zvýšení vnímání nebezpečí, které poté ještě více zvýší tepovou a dechovou frekvenci potápěče a dále se zvyšuje potápěčova vnímavost nebezpečí, a tak dále, dokud potápěč už nemůže přiměřeně reagovat. Tedy, čím lepší je jeho fyzická kondice, tím vzdálenější je práh vnímání strachu a nebezpečí, protože srdce a plíce nejsou tolik ovlivněny zrůstajícími požadavky na fyzickou kondici.

Zvýšená rychlost vylučování inertních plynů

Množství, ve kterém jsou inertní plyny vylučovány ze tkání těla za daného tlaku při sestupu je závislé na rozpustnosti a prokrvení tkání a na výkonu plic. Tukové tkáně uvolňují plyny pomaleji než tkáně svalové částečně proto, že udrží větší množství rozpustných plynů. Problém hromadění je hlavně u tkání s menším prokrvením. Kardiovaskulární tréning v kombinaci se zdravou dietou může u trénovaného těla docílit zvýšení podílu svalových tkání oproti tkáním tukovým. Proto také tělo trénovaného potápěče bude uvolňovat plyny ze svého systému mnohem rychleji než tělo netrénovaného potápěče. Pamatujte si však také, že redukce tukových buněk ,nebo také tělního tuku, snižuje přirozenou izolaci, kterou potápěč má. Proto se dostatečná izolace proti vodě stává pro trénovaného potápěče mnohem důležitější.

Kardiovaskulární tréning také zvýší výkonnost plic několika způsoby. Jak je zatěžován kardiovaskulární systém v průběhu cvičení, plíce jsou stimulovány k přeměně oxidu uhličitého a kyslíku, zprvu co nejrychleji. Tělo se tomu přizpůsobí zvýšením prokrvení plicních buněk stejně tak, jako zvětšením povrchu plicních sklípků. Nejen to, že je v plicích trénovaného potápěče přítomno velké množství krve, ale také výměna krve umožňuje rychlejší vstřebání plynů jednotkovým objemem krve. Naštěstí tato přizpůsobení nejsou specifická pro oxid uhličitý a kyslík - pokles tlaku způsobí u některých plynů jejich zvýšený přenos z krve do plic. K významu těchto efektů se ještě později vrátíme.

Omezení volné tvorby plynů

Během každého ponoru se tvoří bubliny, ať je to třicetiminutový ponor v malé hloubce nebo vytvoření světového hloubkového rekordu. Velikost a množství vytvořených bublin hlavně závisí na množství rozpustných plynů a na rychlosti výstupu. Pokud se nepřizpůsobí rychlost výstupu množství rozpuštěných plynů, bubliny začnou způsobovat řadu problémů známých jako dekompresní nemoc.

Oproti známému názoru, bubliny nezpůsobují pouze zablokování krevního oběhu. Krevní kapiláry jsou obvykle dost velké na to, aby umožnily volný průchod bublin. Ucpání neboli embolie, které souvisí s dekompresní nemocí, bude spíše až druhotný efekt způsobený bublinami. Věří se, že embolie má souvislost s dekompresní nemocí a to několika způsoby.

Tělo uvolňuje několik typů chemických látek, jako reakci na poškození cévního systému způsobené tvorbou bublin a tyto chemikálie se ukázaly snižovat dodávku krve do tkání, dokonce i bez přítomnosti embolie způsobené plyny. Pro doplnění, jisté bílkoviny, které pomáhají v ochraně těla proti nemocem, mohou samy přilnout k bublinám a mohou způsobit ucpání a snížit tak průchodnost bublin. Tyto bílkoviny nejen že zvětší velikost bublin, ale také zvýší čas potřebný k vyloučení bublin z krevního oběhu.

Potápěči musí stále mýt na mysli, že plíce jsou jejich první ochrana proti následkům, které může způsobit dýchání stlačeného vzduchu. Zvětšující se kapacita plic je větší, než by potřebovali v klidu. Tento zabudovaný bezpečnostní faktor je to, co dovoluje plicím chovat se jako vysoce účinný filtr bublin v případě tvorby volných plynů v krevním oběhu. Plicní sklípky jsou konstruovány tak, aby zachytily jak pevné tak plynné látky, které mohou způsobit embolii, a zabránit jim pokračovat v oběhu. Embolie způsobené plyny jsou eliminovány na minumum, díky jejich vyloučení z oběhu, které je popsáno výše, a může být ještě vylepšena díky dobré kardiovaskulární kondici.

Kardiovaskulární kondice dále zvyšuje tento bezpečnostní faktor tím, že plíce mohou zachytávat většinu bublin díky zvětšení plochy a prokrvení. Nicméně ne všechny embolie jsou zachyceny plícemi. Malé bubliny mohou projít plicním oběhem, aby se pak mohly seskupit a způsobit embolii kdekoliv v těle. Také hromadění bílkovin a krevních destiček se vyskytuje v oběhovém systému následkem volné tvorby plynů. Zde se může stát vliv kardiovaskulární kondice na cévy velmi důležitý. Průměr cév je závislý na několika faktorech, včetně cévního poškození. Kardiovaskulární kondice však zvyšuje maximální možný průměr mnoha existujících cév. Sraženina bude cestovat krevním oběhem tak dlouho, dokud někde neuvázne. Čím déle bude sraženina oběhem procházet, tím méně cév vedoucích k tkáním zablokuje a méně tkání tedy bude poškozeno. Kardiovaskulární kondice také zvětšuje cévy bočního oběhu, což znamená , že daná část tkáně má více cév, které ji zásobují okysličenou krví. Když tedy sraženina zůstane usazena v cévě, musí být tkáň zásobena bočními cévami - tkáně trénovaného potápěče mohou přijmout více krve než tkáně potápěče netrénovaného.

Kardiovaskulární kondice také zvyšuje efektivitu, se kterou buňka zužitkuje kyslík, který přijme. Z toho vyplývá, že tkáně trénovaného potápěče potřebují méně kyslíku, aby udrželi svůj metabolismus na určité úrovni, než tkáně netrénovaného potápěče. Toto je způsobeno i zvýšením počtu aerobních enzymů, které jsou obsaženy v buňkách, stejně jako několika dalšími strukturálními změnami v buňce. Na závěr je důležité uvést, že tkáně trénovaného potápěče mají větší šanci zůstat nepoškozené během snížení dodávky krve v porovnání s potápěčem bez tréningu.

Rubrika: