Jste zde

Mé začátky na poli DIR aneb první ponory pod ledem.

 

 

   Jako spoustu lidí i mě zajímalo a lákalo nahlédnout pod hladinu našich vod a moří. Jednoho dne jsem se odhodlal se svým kamarádem navštívit místní potápěčské centrum a slovo dalo slovo a už jsme byly zapsání v kurzu OWD, pak přišlo na řadu několik specializací, AOWD, plastové kartičky se hromadily a my byly nadšení jak nám to pěkně jde a přibývá a hlavně jaký jsme v daných specializacích profíci. Po nějakém čase opadla prvotní euforie, hlava trošičku zchladla a já si začal před sebe stavět otázku „Co mě na potápění nejvíce láká a zajímá? Rybičky?, Korály? Vraky? Jeskyně? Sám vlastně nevím. A tak jsem se potápěl a potápěl, řídil se svým značkovým computrem a nic jiného moc neřešil. Po pár desítkách ponorech jsem začal zjišťovat, že potápění mezi rybičkami s dalšími dvaceti potápěči kolem mě moc nebere a z vody lezu „votrávenej", ale při ponorech na vracích a v různých proláklinách mě oči svítí jak lampiony a byl jsem ve svém živlu.

 

 

 

 

 

 

 

Samozřejmě toto potápění nese svá velká rizika a to jsem si uvědomoval a začal trochu více přemýšlet s jakým vybavením a výcvikem by bylo nejvhodnější se těmto ponorům věnovat. Začal jsem si více všímat okolí, více „šmejdit" po internetu a celkově se více vzdělávat. Při prvních pokusech pokořit nějaký lom jsem si stále častěji všímal těch jako na pohřeb ustrojených potápěčů s dvěma láhvemi na zádech a divným oblekem. Až mě můj instruktor upozornil, že jsou to Dirááci a, že to jsou mozky vymytý atd.

 

 

 

 

 

 

Ukázalo se, že opak je pravdou a já se začal o tuto komunitu zajímat čím dál tím více, přemýšlel jsem co změnit na své výstroji, kde si udělat ty technické kurzy a těšil se jak se mě sbírka kartiček zase rozroste. Brouzdal jsem, brouzdal a na nic kloudného jsem nenarazil, tak jsem vše pustil na chvíli k ledu. Ke svému výročnímu, stému ponoru jsem se rozhodl zakoupit si křídlo a opět začal hon na Dirááky, fotky, články, vše jsem už znal zpaměti a pořád né a né se rozhodnout, které křídlo si koupím a které ze mě udělá Dirááka taky. Při mém každovečerním brouzdání po internetu jsem narazil na pěkné stránky firmy Dux-Diving a zkusil je oslovit, zda by bylo možné si jejich výrobky prohlédnout a třeba i vyzkoušet než si koupím „zase nějakou kravinu" Ve firmě byly velmi ochotní a vstřícní a já za nedlouho frčel na svůj zkušební ponor na lom Horní Cerekev, kde jsem měl sraz s Jirkou K. a Lukášem R. z DIR-CZ. A tady to všechno začalo…….

 

 

 

 

 

 

Jirka s Lukášem mě vysvětlily, proč se potápějí s touto konfigurací a tímto vybavením, jakým způsobem probíhají ponory, proč to dělají jinak než jsem byl zvyklý já. Měl jsem oči na vrch hlavy a hltal každé jejich slovo. Vyzkoušel jsem si jejich vybavení ve vodě, ohmatal si jejich křídla a zkusili mě neúspěšně naučit pár cviků. Už před odjezdem, jsem byl rozhodnutý pro kruhové křídlo DUX EVERES 23, které mě učarovalo. V každým případě jsem odjížděl domů naprosto nadšený, ale na druhou stranu dost rozmrzelý, kde seberu peníze na potřebné vybavení, abych se mohl DIR potápění naplno věnovat. Jirka mě přislíbil, že mě všemu potřebnému na poli DIR za menší poplatek naučí a tak jsem se stal po čase, žákem školy DIR-PRO.

 

 

 

 

 

 

Začátky byly velmi krušné, dost mě překvapilo, jak Jirka vše velmi ochotně a pořád dokola vysvětluje a ukazuje než to udělám správně, nebo než pochopím danou problematiku. Jsem za toto velmi vděčný.  U takového přístupu jsem se u předchozích kurzů nesetkal. A tak uplynul nějaký čas a už neplavu jako mořský koník, občas se umím i vyvážit a celkově přistupuji k potápění daleko zodpovědněji a s větším respektem. Po absolvování DIR CAMPU na bazéně, pořádaným DIR-PRO a DIR-CZ, který byl zaměřen na  potápění v jeskyních a overhead prostředí, kde jsem si osvojil alespoň částečně práci s reelem a řešení krizových situací, jsem se rozhodl sebrat odvahu a díky letošní příznivé zimě vyrazit na svůj první ponor pod led. Již dva dny před plánovaným ponorem, jsem několikrát pečlivě překontroloval svojí výstroj. Před samotným ponorem opět proběhla kontrola mé a buddyho výstroje. Byl znovu zkontrolován plán ponoru, plán řešení krizové situace, v případě problému. Postup byl následující: řádné vyříznutí otvoru v ledu ruční pilou
i za asistence našeho kamaráda, co nám dělal jištění na souši. Vyvázání osobního reelku od stromu k otvoru. Nastrojení se do obleků, poslední kontrola výstroje včetně stage, kterou jsme si každý pro jistotu pod led vzali. Hned po zanoření jsme vyvázali reelek pevným úvazkem hned pod otvorem v ledu, pro případ, že by nám šňůru od stromu nějáký dobrák přeřízl. (Kotvy do ledu jsme neměli) Provedly základní cviky a vyrazily s primárním reelem pod ledovou poklici. Vždy, když to terén dovoloval (bahnité dno s občasným betonovým kvádrem) a při změně směru jsme vyvazovali šňůru pro snadný návrat v případě přetržení. Častěji, než kdy jindy kontrolovali manometr a celkově se chovali velmi obezřetně a s chladnou hlavou, přeci jen teplota vody 4°C a 20cm ledu nad námi má dobře zaděláno na nějakou krizovku. Vše dopadlo dobře, první ponor pod ledem jsme zvládli uspokojivě a nyní chodíme alespoň dvakrát týdně zdokonalovat své dovednosti pod led.

 

 

 

 

   Základní pravidla a zásady pro potápění pod ledem:  

 

- nikdy nechoď pod led sám

- je vhodné mít někoho, kdo počká na souši a v případě potřeby, zavolá pomoc

- vždy měj  životně důležité vybavení zdvojené ( 2x automatiky a první stupně, alespoň 2x6L – 2x12L, primární reel, záložní malý reel, suchý oblek, nezávislý zdroj napouštění suchého obleku (láhev s Argonem, či vzduchem) + ostatní výbavu dle metodiky DIR)

- proveď důkladně kontrolu výstroje

- nechoď pod led s potápěči, které neznáš

- nechoď pod led z hecu svých kamarádů, ale proto, že chceš!!

- nikdy nedělej otvor v ledu motorovou pilou, zanechá mastnou skvrnu

- otvor v ledu nikdy nedělej uprostřed ledu, ale u břehu pro jeho snadnější nalezení

- otvor je vhodné po skončení ponoru označit aby někdo kolemjdoucí nebyl nechtěným potápěčem

- nechoď pod led v mokrém čí polosuchém obleku, ale vždy v suchém s tepelně vhodným podoblekem

 

Dneska je pro mě potápění pod ledem jedno z nejhezčích, ale velmi nebezpečných a to je potřeba mít stále na paměti a nic nepodceňovat!!!!

Radim Zídek

Rubrika: