Jste zde

MCEP Science Project 2

 

Autor: David Dušek

Foto: David Dušek, Constança Duarte Gonçalves, Manuela Schoch

 


Od předchozího výzkumného projektu uplynul nějaký ten čas a po půl roce je tu jeden z dalších projektů MCEP (Mexico Cave Exploration Project), společně s organizací GUE (Global Underwater Explorers) na Mayské rivieře v Mexiku. Tak jako i předchozí květnový projekt je i tento zaměřen na výzkum sedimentu a kalcitu pro kanadskou univerzitu McMaster University. Tentokrát se zde sešlo přes 30 GUE potápěčů z celého světa od úrovně Cave 1 až po level DPV Cave a RB80.

 

 

Den před samotným zahájením projektu je večerní setkání většiny účastnějících se potápečů na bázy Zero Gravity. Úvodního slova se ujímá Chris Le Maillot a Fred Devos, jeskynní instruktor-traineři GUE a zakladatelé projektu MCEP. Po všeobecném přehledu a organizačních záležitostech v řeči pokračuje Eduard Reinhardt, který ve své prezentaci poukazuje na velmi zajímavé výsledky a zjištění jak z předchozího letošního projektu, tak i všeobecně z jeho několik let trvajícího výzkumu.

 

 


Den 1

 

První den začíná parádně. Hned po ránu se dozvídám, že po celou dobu budu spolupracovat s hlavním vedoucím projektu a ředitelem McMaster University pro výzkum Dr. Eduardem Reinhardtem. To znamená, že všech pět dní projektu strávím v cenotu Yax Chen, kde Ed provádí svůj výzkum od roku 2007. Dnes nás sem dorazilo celkem 12 potápěčů, rozdělených do šesti týmů v doprovodu Chrise a Eda. Potápět se dnes budu s Onnem z Holandska, který se už účastnil mnoha výzkumných projektů GUE zde i po celém světě. V plánu máme ponor k cenotu L-shaped, kde musíme vyzvednout tři pasti na sediment úmístěné od posledního květnového projektu, a také zde odebrat několik vzorků povrchového sedimentu. Cenote L-shaped je vzdálen něco okolo kilometru a půl od vstupu do cenotu Yax Chen, a tak máme každý k dispozici jeden skútr a dvě stagee. Po odnošení a nastrojení veškeré potřebné výstroje k cenotu se zanořujeme a skútrujeme směrem ke vchodu do jeskyně. Viditelnost je zde kvůli všudypřítomnému sedimentu něco okolo deseti metrů. Po cestě k cenotu L-shaped ještě míjíme další cenoty Tarpon 1 a Tarpon 2. Po 25 minutách zastavuje přímo před cenotem L-shaped, kde cvakáme skútry a naší první stage na linku a jdeme odebrat několik vzorků povrchového sedimentu do místa, kde se nachází syrovodíková mlha tvořená rozkládajícím se organickým materiálem, který se sem dostává právě díky nedalekému cenotu. Onno čeká u linky a já se vydávám odebrat sediment do zkumavek. Odebíráme celkem tři vzorky v různých částech jeskyně a vždy zapisujeme vzdálenost od linky a hloubku danného vzorku. Potom pokračujeme dále do jeskyně už bez skútrů, a tak nám trvá dalších 35 minut, než se dostaneme za cenote L-shaped, kde se nachází první vzdálenější stanice na zachytávání sedimentu. Viditelnost se zde mění na takřka absolutní, na což jsme i v mexických jeskyních zvyklí. Pasti jsou tentokrát dál od hlavní linky, a tak se na ni raději navazujeme. Opět se vydávám odebrat vzorky povrchového sedimentu a k tomu sbírám všechny pasti, které nejprve pečlivě uzavírám, aby se nic nedostalo dovnitř ani ven. Celý úkol nám zabírá něco kolem půl hodiny. Všechny posbírané vzorky potom ukládáme do připraveného vaku a plaveme zpátky k východu. Pak už jen vyzvedneme skútry a stagee a užíváme si cestu zpět do cenotu Yax Chen, kde se vynořujeme po 160 minutách. Po ponoru ještě čekáme na poslední dva týmy, RB80 potápěče a členy WKPP/EKPP, kteří dělali pětihodinový ponor do velmi vzdálené části jeskyně zvané South Park. Na parkovišti se potom dozvídáme od Stevea, že právě v cenotu L-shaped, kam jsme se dnes s Onnem potápěli, před námi na hladině viděli asi třímetrového krokodýla.

 

 




Den 2

 

Onno je dnes trošku zaneprázdněn pomocí při analýze sedimentu a stahováním dat ze senzorů na měření teploty vody z předešlého dne, a tak mám za buddyho přidělenou Chantelle z Kanady. Potápět se budem opět v cenotu Yax Chen, kam půjdeme vyzvednout dva senzory na měrění vody do části zvané Little Chen, z čehož jeden z nich měl vyzvednout včerejší RB80 tým, kterému se ho bohužel nepovedlo nalézt. Tato část jeskyně je vzdálena necelé dva kilometry od vstupu do jeskyně, a tak dnes máme každý dvě stagee, jeden skútr a k tomu ještě jeden záložní skútr. Cestou do jeskyně opět míjíme cenoty Tarpon 1 a 2 a cenote L-shaped. Asi po 45 minutách skútrování narážíme na velkou modrou šipku s logem MCEP, kde zastavujeme a děláme dlouhý jump na linku do Little Chen. Tam odkládáme všechny skútry a první stage a dál už musíme plavat. První senzor nacházíme hned po chvilce na předem popsaném místě. Teď ještě najít ten druhý, který by měl být označen žlutým cookie na lince. Chvíli plaveme stále velmi tmavou jeskyní plnou organického sedimentu, když narazíme na místo, kde se nám dno strácí před očima. Pokračujeme tedy dolů podle linky, proplaváváme haloclinou do slané vody a najednou se dostáváme do překrásného tunelu sněhově bílé barvy. Musím říct, že takto tvarovanou jeskyni jsem tady za sedm let co zde žiji ještě neviděl. Jeskyně mi díky mnoha oblým pilířům připomíná kostelní prostory a všudypřítomné krevety tomu dodávají úžasnou atmnosféru. Po pěti minutách plavání narážíme na ono cookie a začínáme hledat. Jeskyně zde není nijak členitá, a tak by neměl být problém senzor najít. Navíc, senzor by měl být ukryt v puklině ve stěne kousek od linky. Žádnou puklinu ani senzor ale nenacházíme. V hlavě pořád slyším Chrisova slova Bez senzoru se nevracejte, je velmi důležitý”. Zkoušíme proto plavat trochu dál do jeskyně a po chvíli narážíme na velkou puklinu ve stěně, kde nalézáme i onen nezvěstný senzor. Není divu, že ho včera nikdo nenašel, když bylo cookie na úplně jiném místě než senzor. Plaveme proto zpátky a cookie přesunujeme hlouběji na místo, kde by správně mělo být. V lahvích máme stále dostatek plynu, a tak ještě pokračujeme v ponoru, při kterém narážíme na šipky se jmény jako George Irvine nebo Bill Gavin. Po hodině a půl ve vodě otáčíme a plaveme zpátky k hlavní lince, kde vyzvedáváme naše skútry a stagee. Stejně tak jako při cestě dovnitř, i teď jsou naše zraky upřeny na hladinu při projíždění cenotu L-shaped, kvůli včera spatřenému krokodýlovi. Naštěstí vidíme jen několik volavek a želv a jednoho tarpona, který se na nás připlaval podívat. Po 168 minutách se vynořujeme zpět v cenotu Yax Chen, kde ještě chvýli odpočívame na hladině. Pak už jen odnosíme všechnu výstroj zpět k autu a hurá zpátky na bázy Zero Gravity. Tam už nás čeká Ed a ihned se snaží stáhnout data ze senzorů. Bohužel senzor, který pro něj byl tak důležitý nereaguje. Aaaaaaaa

 

 



Den 3

 

Dnes je pro mě změna plánu. Kvůli včerejšímu úspěchu jsem opět vyslán na pátrací misi do cenotu Calavera, též známého jako Tepmle Of Doom. Potápět se budu se Svenem, německým instruktorem GUE. Za úkol máme najít další chybějící senzor na měření teploty vody, který už před námi bezúspěšně hledaly dva tými. Ponor to nebude nijak náročný. Senzor by měl být umístěn jen asi pět minut plavání od vsupu v jiho-východní části jeskyně, kam se skoro nikdo nepotápí kvůli její krátké délce. Vsup do cenotu je tvořen menší dírou ve stropu jeskyně s asi třímetrovým seskokem do vody. Já už tady absolvolal přes 150 ponorů, takže velmi dobře vím, že nejlepší způsob seskoku je mírně na lahve. Při rovném skoku totiž mezinožní popruh vždycky trošku cukne, což pro nás pány není zrovna příjemná věc. To po seskoku poznává i Sven a chvíli mu trvá, než to trochu rozdýchá. Pak už následuje GUE EDGE a plaveme do jeskyně. Jedinou informaci kterou máme ohledně nalezení senzoru je, že se nachází po pravé straně mezi prvním a druhým jumpem, což je asi 70 metrová vzdálenost. Začínáme tedy hledat. Hned po chvilce chápeme, proč senzor nemohl nikdo najít. Chodba jeskyně se nachází přímo v haloclině - v místě, kde se míchá sladká a slaná voda - a perkolace z vydechnutých bublin nám to také nijak neusnadňuje. Prohledáváme každou píď a každé zákoutí jeskyně, ale nic nenacházíme. Po 67 minutách plaveme ven z jeskyně kvůli špatné viditelnosti a naše použitelná zásoba plynu je také téměř u konce. Na hladině odkládáme prázdnou stage a domlouváme se na dalším postupu. Já už pro MCEP istaloval a vyzvedával spousty senzorů, takže plus mínus vím, na která místa se umisťují. Ty jsme ale všechny prohledali a tak nevím, jestli má ještě smysl se tam vracet. Senzor mohl klidně někdo ukrást nebo se mohl uvolnit a někam zapadnout. Po delší debatě se rozhodujeme to ještě jednou zkusit. Tento senzor totiž instaloval Chris Werner, direktor pro výzkum u projektu WKPP, takže by teoreticky mohl být v jiných částech jeskyně, i když jsme prohledali téměr všechno včetně všech prasklin a puklin. Jediné místo, kde jsme nehledali byl strop, kam se i tentokrát chceme zaměřit. Určitě musíme ještě nějakou chvíli počkat, než se podmínky v jeskyni trošku zlepší, a tak se vydáváme na kratší ponor do jiné, velmi známé části jeskyně, pojmenované Madonna Passage. Po 45 minutách jsme zpátku v kaverně cenotu Calavera a po přepočítání plynu plaveme zpátky na místo, kde by měl být senzor umístěn. Viditelnost je zpátky v normálu, a tak jdeme rychle prohledat strop jeskyně. A BINGOOO. Po chvilce ho nacházím připevněný ze zadu na jednom ze stalaktitů. Sice nám to dohromady trvalo skoro 80 minut, ale úkol je splněn. O to větší je naše zklamání, když se po návratu na základnu dozvídáme, že data ze senzoru nejdou opět stáhnout.


 

 

Den 4

 

Den číslo čtyři a jedeme opět do cenotu Yax Chen, tentokrát s Onnem a Edem. Dnes budeme dělat ponor do zatím pro mě nejvzdálenější části této jeskyně s penetrací přes dva kilometry k cenotu Isod 2. Ed má dnes v plánu instalaci několika senzorů na měření teploty vody a stáhnutí dat ze tří senzorů HOBO, které měří teplotu vody, salinitu a PH. Co je ale mnohem důležitější, je odebrání několika vzorků průřezů sedimentu právě před cenotem Isod 2. Po cestě do Tulumu se proto ještě zastavujeme v železářství, kde kupujeme dvě PVC trubky, každou o délce čtyř metrů a průměru okolo pěti centimetrů. Připevňujeme je na auto a pokračujeme dál k biosférické rezervaci Sian Kaan, kde se cenote Yax Chen nachází. Ed nám vysvětluje, jak bude odebírání průřezu sedimentu probíhat. U cenotu Isod 2 jsou obrovské vrstvy sedimentu, což je ideální místo na odběr. Nejprve budeme muset zarazit jednu ze čtyřmetrových trubek do sedimentu, při čemž nám naše stage poslouží jako kladivo. Potom budeme muset uzavřít vrchní část víčkem a pomocí liftbagu vytáhnout celou trubku opatrně ven. Spodní část potom uzavřeme dalším víčkem a tento proces zopakujeme ještě jednou v jiné části jeskyně. Ed takto může později zjistit, jaké podmínky panovali v místních zatopených jekyních za posledních několik tisíc let. Šest stageí, čtyři skútry a dvě dlouhé trubky na nás čekají u vstupu do cenotu a jdeme se nastrojit. No, a je tu další problém. Ed si zapoměl svůj suchý oblek na potápěčské základně. Je vzteky bez sebe, ale nedá se nic dělat. Do vody půjdu pouze s Onnem. Odpadá tím i odebrání průřezů sedimentu, protože ve dvou lidech se to bohužel udělat nedá. Dostáváme tedy ještě lekci, jak stáhnout data z HOBO senzorů, které se nemusí vyzvedávat z vody, ale jejich data jdou stáhnout pomocí magnetické čtečky přímo pod vodou. Všechno je připravené a jdeme na to. Máme teď díky Edově nepřítomnosti k dispozici dva skútry na jednoho potápěče, a tak později nebudeme muset vůbec plavat, což byl náš původní plán. Dostat se k cenotu Isod 2 by nám mělo trvat něco okolo 60 minut. Před tím ale ještě zastavujeme před cenotem L-shaped, kde musíme stáhnout jeden z HOBO senzorů a připevnit druhý do jiné hloubky. Odkláme tedy všechno vybavení kromě stage, ze které dýcháme a plaveme k dlouhému řetězu, který vede od stropu jeskyně až k jejímu dnu a na kterém je připevněno několik různých senzorů. Mezitím co Onno stahuje data ze senzoru a instaluje další, já hlídám linku. Po chvilce je vše hotovo, a tak se opět ověšujeme výstrojí a pokračujeme dál. V 50 minutě odkládáme náš první skútr a stage na linku a přecházíme na druhou stage a druhý skútr. Po dalších deseti minutách narážíme na další řetěz umístěný hned vedle hlavní linky, což je konečný bod našeho ponoru. Opět odkládáme skútry a jdeme stáhnout data z dalších dvou HOBO senzorů. Po několika neúspěšných pokusech je oba odřezáváme ze řetězu a bereme je s sebou. Byly zde umístěny přes dva roky, a tak jim nejspíše došly baterie. Instalujeme alespoň ještě jeden poslední senzor na měření teploty vody a po 103 minutách se vydáváme na cestu zpět. V cenototu Yax Chen se potom vynořujeme po 156 minutách.





Den 5

 

Poslední den projektu je v pohodovém duchu. Většina práce, co byla potřeba udělat je díky velkému počtu zúčastněných hotová, a tak se většina potápěčů jede potápět někam pro zábavu. My se s Chantelle rozhodujeme jet opět do cenotu Yax Chen. Jediné, co nás dnes čeká, je vyzvednutí záložních stage lahví, které byli umístěny na lince po celou dobu projektu pro RB80 potápěče. Celkem to jsou čtyři stagee. Dvě z nich jsou umístěny na prvním a další dvě na druhém kilometru od cenotu Yax Chen. Na tento ponor proto bereme na každého jen jednu stage a jeden skútr a k tomu ještě jeden záložní skútr. Ponor plánujeme kratší, pouze kolem hodiny a půl. Po zanoření už nás čeká rutina v podobě projetí nám už známích pasáží a cenotů Tarpon 1 a Tarpon 2, za kterým se nacházejí i první dvě záložní stagee. Prozatím je tu necháváme a vyzvedneme je až po cestě ven. Pokračujeme dál do jeskyně přes syrovodíkovou mlhu u cenotu L-shaped a vzhruba po padesáti minutách dorážíme před cenote Isod 2, kde jsou zbylé dvě záložní lahve. Každý z nás vyzvedává jednu z nich a hned se vracíme zpátky. Před cenotem Tarpon 2 vyzvedáváme i zbylé dvě stagee a rovnou je měníme za ty, co právě dýcháme. Naše stagee mají něco okolo 80 barů a jsou už lehce pozitivní, a tak bude lepší je mít cvaklé na bočním D-ringu než nepoužité negativní lahve. Cestou zpět ještě potkáváme Yvonne a Michaela, kteří zde byli nainstalovat poslední chybějící senzor na měření teploty vody kousek od vstupu do jeskyně. Jejich pohledy říkající “Půjčte nám váš záložní skútr bohužel nemůžeme splnit. Máme to ještě kolem deseti minut k východu a nechat se táhnout se třemi stagemi druhým potápěčem v případě poruchy jednoho z našich skútrů se nám opravdu nechce. Samozdřejmě dorážíme zpátky do cenotu Yax Chen bez jakýchkoli problémů a z vody se vynořujeme po 94 minutách. Po ponoru se ještě všichni společně zastavujeme v místní pizzerii s cedulí “Nejlepší pizza na planetě”, což má od skutečnosti hodně daleko, ale i tak si vychutnáváme úspěšný konec bezvadného projektu, kterým výzkumný projekt MCEP bezpochyby byl.

 

 

 

 

 

Účastníci projektu

 

Stretch Altenhein, Chantelle Blanchard, Steve Blanchard, Christian Böhm, Ivan Borovikov, Jennifer Bush, Michael DePaula, Fred Devos, Constança Duarte Gonçalves, David Dušek, Gustavo Fragoso, Peter Gaertner, Osama Gobara, Britta Hennes, Sander Jansson, Shawn Kovacs, Christophe Le Maillot, Johannes Lock, Arno Mol, Jan Mulder, Sven Nelles, Annika Persson, Michael Pinault, Chris Pinney, Dr. Eduard Reinhardt, Forest Rothchild, Manuela Schoch, Oleksiy Sverdlov, Yvonne Van Dam, Onno Van Eijk, A.J. Vertlieb

 

Rubrika: