Jste zde

MCEP Science Project 1

Autor: David Dušek
Foto: David Dušek, Fred Devos
UW foto: Fred Boer

 

 

19.-24.5.2014 proběhl další z řady výzkumných projektů MCEP (Mexico Cave Exploration Project) v Mexiku, tentokrát v jeskyních systémech Ox Bel Ha, Dos Pisos, Ponderosa a Sac Aktun. Cílem tohoto projektu byl odběr vzorků sedimentu a instalace senzorů na měření salinity a teploty vody v různých jeskyních systémech na Yucatanském poloostrově. Výzkumu pro kanadskou univerzitu McMaster University pod vedením Dr. Eduarda Reinhardta se zúčastnilo 18 potápěčů z různých koutů světa.

MCEP je oficiální projekt organizace GUE (Global Underwater Explorers), stejně tak jako legendární floridský projekt WKPP (Woodwile Karst Plain Project), nebo dnes bohužel již rozpadlý evropský tým EKPP (European Karst Plain Project). Všichni potápěči účastnící se jakéhokoli projektu GUE musí být vycvičeni v tomto systému. V našem případě byla minimální certifikace GUE Cave 2 Diver…

 

 

1.den
První den projektu začíná v jeskyním systému Ox Bel Ha (Tři vodní cesty). Se svou úctihodnou délkou přesahující 255 kilometrů je v dnešní době nejdelší zatopenou jeskyní na světě. Z jeho 140 různých vstupů se soustředíme na cenote Yax Chen, který se v posledních letech stal velmi důležitou lokalitou jak z pohledu explorace, tak i z pohledu výzkumu.

Dnes je nás zde 14 potápěčů a rozdělujeme se do šesti týmů. Úkol je pro všechny stejný, a to vyzvednutí vzorků sedimentu, který se zde zachytával do speciálně vyrobených pastí po dobu půl roku od posledního projektu. V této části jeskynního systému je zatím rozmístěno 28 záchytných stanic a každá z nic obsahuje tři pasti na sediment v různých hloubkách a částech jeskyně. Do vody jdou první Chris a Ed, kteří mají v plánu nejdelší ponor dnešního dne, a to přes 3 hodiny se skútry do vzdálenější části jeskyně. Já se dnes potápím s Brendanem a za úkol máme vyzvednutí vzorků ze stanice 16, což je asi 45 minut plavání do jeskyně. Cenote Yax Chen je jeden z největších cenotů na Mayské rivieře. Vchod do jeskyně je vzdálen přes 150 metrů od vstupu do vody, a tak nám trvá něco okolo deseti minut, než se k němu vůbec dostaneme. Linka začíná v otevřené vodě a je celá porostlá řasami kvůli prostupujícímu dennímu světlu. Vstup do jeskyně je masivních rozměrů a je zde i celkem silný proud, což je v jeskyních na Yucatanu velmi nezvyklé. Všude na zemi i na stěnách jsou obrovské vrstvy sedimetnu a jeskyně tak působí velmi ponurým dojmem. Vzhruba po 30 minutách plavání míjíme cenote Tarpon 1, který své jméno dostal kvůli velkým hejnům těchto ryb, které zde žijí. Zde i odkládáme naši stage a pokračujeme dál. Okolo čtyřicáté minuty narážíme na cookie 16, což je místo které hledáme. Od hlavní linky vidíme dvě ze tří pastí na sediment. Každá z nich má své specifické číslo, aby nedošlo k záměně vzorků při identifikaci. Navázáni na hlavní linku, sbíráme pasti, které prvně pečlivě uzavíráme, aby se sediment nedostal ven. Na původní místo ještě instalujeme nové pasti, které budou zachytávat sediment dalších šest měsíců do dalšího plánovaného projektu. Poslední past nám chvíli trvá najít. Bohužel ji nacházíme převrácenou na zemi pod vrstvou sedimentu, a tak je vzorek nepoužitelný. Vracíme se zpět na hlavní linku, kde zanecháváme vak se vzorky a ještě pokračujeme v ponoru. Cestou do jeskyně míjíme cenoty Tarpon 2 a L-shape. Oba cenoty jsou obrovské, a tak i bohaté na život. Potkáváme zde hejno snad 50 Tarponů, dále potom mnoho Krabů modrých a nezpočet menších rybek jako Tetry nebo Živorodky. Průměrná hloubka ponoru je okolo sedmi metrů, a tak když v 80. minutě otáčíme zpět k východu, máme ještě asi 20 barů k dobru. Cestou zpět se ještě vynořujeme v cenotu L-shape, kde sledujeme volavky při lovu ryb. Pak už nás čeká jen vyzvednutí vzorků sedimentu, které jsme zde nechali a cesta zpět do cenotu Yax Chen, kde se vynořujeme po 157 minutách.

 

 

2.den
Dnes mě čeká potápění v cenotu Fenomeno, který je součástí jeskynního systému Sac Aktun (Bílá jeskyně). Doprovázím Shawna Kovacse, studenta McMaster University, který zkoumá tvorbu kalcitu v místních jeskyních na jeho doktorát Ph D. Cesta k cenotu nám zabírá skoro celou hodinu, a tak mám dost času na seznámení s Shawnovým výzkumem. Ještě před nastrojením vyvažujeme přepravní tubu od skútru Gavin, která poslouží k transportu kamery, fotopastí a dalšího potřebného vybavení, které chceme nainstalovat v odlehlém cenotu hluboko v mexické džungli. Po zanoření se napojujeme na hlavní linku, která začíná jen kousek od otevřené hladiny. Plaveme v prostorné a překrásně dekorované jeskyni a asi po 40 minutách narážíme na jumpovou linku, kde se nachází kostra obřího lenochoda a také senzor na měření teploty vody a salinity, který vyzvedáváme a bereme s sebou. Po chvíli odkládáme naše stagee a děláme další jump, tentokrát do nedalekého cenotu. Po vynoření sundáváme dvojčata ze zad a připevňujeme kameru a fotopasti, které zachytí zde žijící živočichy. Dále instalujeme pět pastí na zachytávání kalcitu, který se tvoří na hladině cenotů a v podobě tenoučkých “lupínků” klesá na dno jeskyní. Celý proces nám zabírá něco přes hodinu. Cesta zpět nám díky prázdné přepravní tubě trvá mnohem kratší dobu, a tak využíváme příležitosti a jdeme se podívat na archeologický nález v podobě velké hliněné mísy z mayského období, která se nachází jen kousek od hlavní linky. Po třech hodinách se vynořujeme zpátky v cenotu Fenomeno, kde na nás čekají další členové projektu Nicole a Fred, kteří se potápěli v nedalekém cenotu La Concha.

 

 

3. den
Další den máme opět namířeno do cenotu Yax Chen, kde se budu potápět s hlavním koordinátorem a vedoucím výzkumu, Shawnem Collinsem. Ještě nás zde doprovázejí Arno a Jan, bývalí členové EKPP. Ti zde mají v plánu asi pětihodinový ponor do vzdálené části jeskyně zvané Arizona za pomoci několika skútrů, stageí a rebreatherů RB80, kde vyzvednou několik posledních chybějících vzorků sedimentu.

Jelikož byl všechen předchozí výzkum situován na hlavní a masivní tunel cenotu Yax Chen, zaměřujeme se tentokrát na postranní pasáže. Zatím jde spíše o průzkum pro nastávající prosincový projekt. Shawn chce zjistit podmínky a množství sedimentu v ostatních částech jeskyně pro umístění nových pastí. Před ponorem dostávám do ruky dvoumetrové skládací pásmo a instrukce pro měření sedimentu. Plaveme asi půl hodiny do jeskyně po hlavní lince, kdy míjíme čtyři postranní chodby. U poslení odkládáme stagee a děláme jump na pár metrů vzdálenou linku. Je vidět, že se tady nikdo nepotápěl několik let, protože je zde linka úplně obalená několikacentimetrovou vrstvou sedimentu. Chodba je asi pět metrů široká a dva metry vysoká a postupně se zmenšuje. Trávíme zde něco přes deset minut a na několika místech měříme vrstvu sedimentu. Sbíráme naše stagee z hlavní linky a plaveme zpátky směrem k východu. Cestou ven ještě prozkoumáváme zbylé tři chodby. V posledním tunelu, který je nejblíže k východu, trávíme nejvíce času. Dno je porostlé zvláštní bílou plísní a nánosy sedimentu jsou zde obrovské. Na několika místech mizí mé dvoumetrové pásmo i s mojí rukou hluboko v jemném sedimentu a dno stále nikde. Společnost nám zde dělá několik desítek sladkovodních krevet, které si tu pochutnávají na uhynulé rybě. Rýpání do dna při měření nám rapidně snižuje viditelnost, a tak po dvou hodinách strávených pod vodou ukončujeme ponor a vracíme se zpět k východu. Po ponoru ještě čekáme na Arna a Jana, kteří se vynořují asi hodinu po nás.

 

 

4.den
Dnes vyrážíme s Hensem směr Ponderosa, přesněji cenote X’tabay. Je to velmi známá lokalita vzdálená jen několik minut od GUE báze Zero Gravity, která celý projekt organizuje. Před ponorem se ještě jdeme podívat do nedalekého cenotu Rainbow, který díky svému obřadnímu místu se zapáleným kopálem vytváří úžasnou atmosféru. Dnešní ponor není nijak náročný. Jdeme vyzvednout dva zbývající senzory na měření salinity a teploty vody, které se nepodařilo najít včerejšímu týmu, který se zde potápěl. První senzor je vzdálen jen několik minut plavání od vchodu do jeskyně, který začíná masivní kavernou. Po napojení na hlavní linku jeskyně klesá do 14 metrů, kdy musíme proplavat haloclinou - místem kde se míchá sladká a slaná voda -  a po chvíli dorážíme na místo, kde by se měl senzor nacházet. Hens se ho vydává najít, mezi tím co já čekám na hlavní lince. Po dvou minutách hledání ho nacházíme připevněný na římse vysoko u stropu jeskyně. Asi po desiti minutách míjíme překrásně dekorovaný dóm Wizard’s Den, což je pro mě nejhezčí část této jeskyně. Po dalších 20 minutách plavání narážíme na jumpovou linku, kde by měl být ukryt další z chybějících senzorů. Tato chodba je jen něco okolo sta metrů dlouhá, a tak se zde vetšinou nikdo nepotápí. To se projevuje hned po několika metrech plavání v podobě padajícího sedimentu ze stropu uvolněného námi vydechovanými bublinamy. Na místě trávíme něco přes deset minut. Senzor je velmi dobře schovaný a špatná viditelnost nám to nijak neulehčuje. Nakonec ho ale nacházíme v prasklině mezi dvěma stalagmity. Úkol je tedy splněn a po 50 minutách máme spoustu plnynu a času na pokračování v ponoru. Plaveme tedy dál do jeskyně směrem k cenotu Repair Shop. Tam se linka dělý rozcestím na pravou a levou část. Označujeme směr k východu a pokračujeme do prava. Po několika dalších minutách narážíme na konec linky, kde děláme další jump k cenotu El Eden. Jeskyně se zde mění z menších tmavých pasáží s krásnou dekorací na obrovské bílé prostory plné sedimentu. Po cestě ještě míjíme cenoty Little Joe a Zacil a asi po hodině a půl se vynořujeme v cenotu El Eden, kde náš ponor končí. Po 15 minutách relaxování na hladině a pozorování místní fauny a flory se opět zanořujeme a vracíme se zpět k východu. Cesta zpátky nám díky ušetřenému času hledáním senzorů trvá mnohem méně, a tak se po 152 minutách strávených pod vodou vynořujeme v cenotu X’tabay.

 

 

 

5. den
Poslední den projektu míříme do cenotu Mayan Blue s Nicole a Yvonne. V plánu dnes máme vyzvednutí senzorů na měření teploty vody, které zde byli nainstalovány v prosinci loňského roku. Mayan Blue patří k hlubším lokalitám na Mayské rivieře s hloubkou okolo 20 metrů a od roku 2012 je součástí jeskynního systému Ox Bel Ha.

Plán je dnes jasný -  dva ponory do Tunelu A, kde se nachází hned šest senzorů, které musíme vyzvednout, stáhnout jejich data do počítače a znovu je nainstalovat zpět. Naštěstí nejsou vzdáleny nijak daleko od vchodu, a tak nám dnes stačí jen jedno dvojče na každý ponor. Po kontrole výstroje a nezbytných drillech plaveme do Tunelu A, který se vyznačuje velkými prostory s velmi tmavými stěnami a sedimentem. Asi po 15 minutách narážíme na místo, kde by měli být senzory umístěny. Po chvilce hledání nacházíme dva dvoumetrové řetězy schované za velikým balvanem. Na každém řetězu jsou připevněny tři senzory v různých hloubkách. Opatrně je sundávám, tři z nich dávám Nicole a ostatní tři vkládám do wetnotesu a do kapsy u sucháče. Senzory máme a tak můžeme pokračovat v ponoru. Nacházíme se hned u jumpu do pasáže Dead Arrow, což je náš plán ponoru. Dostáváme se do hlubší části jeskyně, a tak se zde díky slané vodě všechno mění z černé na sněhově bílou barvu. Jeskyně je překrásně dekorovaná a prostorná. Jump se po chvíli vrací zpátky na hlavní linku, a tak se otáčíme a plaveme zpět. Na parkovišti už na nás čeká Fred, který stahuje data ze všech senzorů do svého počítače. Po menší svačince a přestrojení lahví jdeme na další ponor. Ve vodě chvíli čekáme na přesný čas, kdy se senzory sepnou a začnou měřit teplotu vody v půlhodinových intervalech. Jakmile máme souhlas od Freda, zanořujeme se a plaveme na stejné místo, odkud jsme senzory vzaly. Každý z nich instalujeme podle jejich čísla zpátky na řetězy pomocí stahovacích pásek. Potom už nás nečeká nic jiného, než krásný ponor směrem do Tunelů B a E.

Shrnutí
Výzkum sedimentu byl zaměřen na Dírkonošce (Foraminifera), což jsou jednobuněční prvoci obývající mořské i sladkovodní prostředí po celém světě. Ti pro svůj živoj využívají veškeré vodní segmenty od hlubokých moří a jezer, až po nedostupné bažiny. Tyto organismy produkují malé vápnité, často velmi ozdobné schránky o velikosti zrnka písku a jsou ve velkém množství obsaženi v sedimentu místních zatopených jeskyních systémů. Jedna polévková lžíce může obsahovat i tisíce těchto mikrofosílií. Jsou také hodně citlivý na změny v prostředí ve kterém žijí, což je dělá velmi užitečnými z pohledu rekonstrukce historie danného prostředí. Při odebrání sloupců sedimentu tak můžeme zjistit průběh změn protékající vody v jeskyních na Yucatanském poloostrově za posledních několik tisíc let.

 

 

Účastníci projektu
Fred Boer, Shawn Collins, Fred Devos, Brendan D’souza, David Dušek, Julian Eynon, Ali Fikree, Rick Guerin, Nicole Heuer, Shawn Kovacs, Christophe Le Maillot, Arno Mol, Jan Mulder, Per Nielsen, Dr. Eduard Reinhardt, Yvonne Van Dam, Hens Van Oeveren, David Watson

Video z předchozího projektu můžete zhlédnout zde: http://vimeo.com/57780176

Rubrika: